Taky jste jako děti milovali kaleidoskop plný barevných sklíček, která se kouzelným mávnutím vždy proměnila? Ještě teď mám někde pár střípků ze sklárny Karolinka a stejně jako v dětství se vydržím hodiny dívat na to, jak se ze sklářské píšťaly rodí malý zázrak. Tehdy mi to všechno připadalo stejně nedostižné jako let na Mars. Asi bych teď měla říct, že jsem už tehdy věděla, že tohle chci jednou v životě dělat. Ale bylo to úplně jinak. Chtěla jsem jezdit na přírodovědecké expedice do pralesa nebo zkoumat v genetické laboratoři. Teprve když jsem se po dlouhých letech rozhodla dát výpověď v zaměstnání a udělat si prázdniny, věděla jsem, že první, co chci udělat, je konečně to se sklem zkusit…
Od té doby už si život bez tvoření ze skla neumím představit. Začátky patřily hlavně vitrážím a mému prvnímu webu silmaril.cz.. Pak jsem si vyzkoušela i další sklářské techniky a nadchla se pro lehané sklo - fusing. Z pokoje se stala dílna i ateliér a v kotelně se usídlila fusingová pec. Teď trávím v dílně každou volnou chvilku a v mém blogu najdete něco o tom, jak mě sklo provází i na cestách.
A chtěli byste vědět, proč mám v logu klokana? Ne, není to vzpomínka na Austrálii, Sklokan, je vlastně jednoduché spojení skla s mým příjmením :))
