Jak to vlastně začalo? Jednou mi dcera ukázala na instagramu obrázek florária: „Mami, když děláš ty vitráže, uměla bys udělat tohle?“ Nedalo mi to, a tak jsem to zkusila. Výroba prvního skleníčku trvala pár odpolední a výsledek byl trochu šišatý, ale byl tu. Od těch jednodušších jsem pak postupně zkoušela složitější modely, u některých stačilo pro návrh pravítko, kružítko a tužka, někdy jsem si pro jistotu vyrobila i papírový model. A taky jsem si vyzkoušela, že papír není sklo a ty 3mm tloušťky někdy znamenají, že výsledek prostě nesedí :).
A jak výroba vlastně probíhá? Podle vlastního „střihu“ nařežu sklo (používám tloušťku 3mm, aby něco vydrželo a zároveň nebyl skleníček příliš těžký) a podle potřeby obrousím hrany, které pak olemuji měděnou páskou. Jedná se o vitrážovou techniku zvanou Tiffany
Pak jednotlivé dílky postupně spojím do výsledného tvaru a nejprve „naboduji“ cínovou pájkou, aby držely pohromadě.
A pak už jen pájím a pájím J. Nesmím na žádný spoj zapomenout, aby skleníček pěkně těsnil. Roztavená pájka je tekutá, ale docela rychle tuhne, takže je třeba spoj držet vodorovně, aby se vytvořila rovnoměrná a pěkně oblá vrstva.
Konečně dílky dílky drží pohromadě tak, jak mají. Teď už jen skleníček pořádně umýt. Nejlepší je na to houbička na nádobí, která očistí svary a odstraní i odstříknuté kapičky pájky.
Závěrečná úprava svarů se provádí patinou na cínové spoje. Nejoblíbenější je černá, ale dá se použít i hnědá nebo měděná, případně lze spoje ponechat i ve stříbrné barvě. Aby vydržely pěkně lesklé, po patinování a omytí skleníčku ještě potřu spoje antioxidantem na bázi oleje a nakonec vyleštím papírovou utěrkou.
A je to hotovo :) A kde florárium seženete? Podívejte se na sklokan.cz/florarium/